OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Abrovo Snuff prods. se před časem stalo strůjcem realizace zajímavého a hodnotného kazetového splitka, které si myslím zaslouží pozornost. Nejen proto, že na něm v MC podobě vychází materiál Alienation Mental, jinak vydaný u Kharaanus jako split s Malignantama (viz recenze v SR6), ale především kvůli tomu, že na jedné straně se nachází před čtyřmi lety nahraný a bohužel ve své době neydaný materiál Genetic Threat, tj. pohrobků Deaf&Dumb. Doposud víceméně sporadicky fungující projekt je ovšem nadmíru originální sebrankou, která si zaslouží pozornost i s materiálem starým půl dekády. Pochopitelně se jedná j jádru o death/grind, ovšem ozvláštněný mírně strojovými postupy a samply. Jednotící téma je obsaženo už v samotném názvu šestiskladbového materiálu – totiž neetičnost manipulace s genetickými informacemi. S tímto tématem koresponduje jak zajímavá obal, tak graficky výborně zpracované logo GT. Za zmínku jistě stojí i fakt, že Genunethical bylo nahráno ještě se starým vokalistou Honzou Čížkem a vůbec s dnes již neexistující sestavou GT. Osobitý, i když ne zcela stoprocentní zvuk z Hostivaře se zajímavě vytaženou zvonivou basou a docela originálními kytarovými sóly i postupy bude jistě potěšením pro každého deathgrindumilovného posluchače. Skutečně zajímavé a stále aktuální dílko. Doufejme, že se v dohledné době dočká mladšího a podobně originálního a živého brášky. Ohledně strany, kterou okupují Alienation Mental lze jen říci, že ani s odstupem tří let jejich druhý počin neztratil na síle, ačkoli v porovnání s novým CD Ball Spouter je přeci jenom již o značný kus pozadu. Přesto se jedná o velmi dobrý materiál. Tohle splitko je rozhodně povedený vydavatelský počin, který si zaslouží zvýšenou pozornost.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.